Nikdo se mne neptal, jestli se chci narodit. Tak mi teď neříkejte, jak mám žít....!!

Můj vymyšlený příběh...

1. února 2008 v 19:47 | to sem vymyslela včera okolo půlnoci...:) |  Smutné Příběhy
Utíkala chodbou stále hlouběji do nitra kamenného hradu, raději se už ani neotáčela… Jen běžela dál a dál… Snažila se nevnímat tu bodavou bolest v bocích a křeče v napínajících se svalech v nohou…Chtěla jen utéct, utéct pryč od téhle kruté reality…
Přímo před očima ji oběsili matku, otce i brášku, nedokázala je zachránit, ale sebe ano!
-Když její rodinu přišli zatknout, byla zrovna ve větvích koruny vysokého stromu u jejich domku. Lezla tam často, protože se jí líbilo, když ji vítr cuchal vlasy a jemně ji hladil po tvářích a milovala jak se koruna stromu pohupovala sem a tam… aspoň na chvíli, když zavřela oči, mohla si představit že je úplně někde jinde…někde mimo realitu. Ale teď, teď má pocit že už nic nebude jako dřív.. vlastně ani nemůže!!-ztratila celou rodinu…TEĎ! v OKAMŽIKU!!
Konečně se zastavila, svezla se se slzami v očích k zemi a opřela se o studenou kamennou zeď…začala vzpomínat na to, kdy byla ještě s rodinou pohromadě-ani nevěděla proč je zabili!! Proč?:´( ze vzpomínek ji probrala už nesnesitelná bolest svalů v celém těle, myslela že jí bolestí popraskají všechny svaly a těžce popadala dech.
Náhle uslyšela kroky a cítila jak ji srdce strachem začíná být rychleji a rychleji… rozhlídla se, jestli by se někam nemohla schovat, a ano! Asi 2 metry od ní byl otvor ve zdi- tam by se vešla, ale byla úplně vyčerpaná a vyděšená a nedokázala se ani pohnout… Přikrčená u zdi čekala co se bude dít… Najednou se před ní objevili 2 muži, asi stráže. Zarazili se když ji spatřili, ale náhle jeden zvolal: "To je ta holka!!" Chytili ji za paže a táhly dlouhou chodbou někam pryč… nevěděla kam ji vlečou a měla pocit že každou chvíli omdlí… ale když ji do očí vrazilo slunce a uviděla před sebou dav lidí…uvědomila si kam ji táhnou
=>Na ŠIBENICI! Kde už na ní čekala ta "její" oprátka…Všimla si jen jak ji tlačí na dřevěný stupínek a přes hlavu navlékají oprátku, nebránila se, věděla že by ji to stejně nepomohlo, že nemá šanci přežít….Jen zavřela oči a… náhle ucítila na své tváří jemný vánek větru…ani nevěděla proč ale pousmála se, a v tom někdo kopl do stupínku co měla pod nohama a ucítila prudké škubnutí na zátylku…pak už necítila nic..byl konec…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama